Baškra

Vznik a vlastnosti

Nestvůru, známou později jako "Dravý Baškra", (též Baškir, Bashir, Bark nebo prostě Dravec), podle legendy vytvořili sami Lorgan a obdařili ji nesmrtelností. Podle jiné verze vznikl v době Druhé argenitové jednoty, kdy se stoupenci filozofie Šipky pokoušeli vytvořit argenitary obrovských rozměrů pro boj s nepřáteli z technických civilizací (prý ho vytvořil argia~lu Solue z Florje~gera~suj~flaude~jiaj). Jinými slovy – různí se názory na to, jestli je to božská bytost nebo stroj.

Filozofie Šipky sice nepřipouštěla vyrobit takovou zbraň, která by byla v principu nepřemožitelná, ovšem Dravý Baškra se tomu díky své struktuře (byl to argenitar – aganšu~hvaalja), strašlivé velikosti a nepatrným nárokům na vnější podmínky blíží. V nezměněné podobě zůstal stovky tisíc let. Byl to jeden z mála objektů argenitového původu, který nepotřeboval ke své existenci krystaly; ať už ho stvořil kdokoliv, s nenapodobitelnou elegencí vyřešil jeho vnitřní vazby tak, že vznikl uzavřený okruh téměř beze ztrát. Argenitové pole ve svém okolí však samozřejmě vnímá a využívá ho, když tu možnost má.

Komunikace s Baškrou

Probíhá pomocí 'tance' – člověk (lépe řečeno kněžka) mu svými pohyby na jeho 'třetím oku' vkládá do mozku informace. Znalosti techniky této komunikace udržuje na Fomalhiwě cech wanlaj. Pomocí tance lze klást otázky a vnímat odpovědi – a také Baškru řídit na cestě vesmírem.

Baškra jako orákulum

Pro 'nadlidský' – lorganský – původ by svědčilo to, že Baškra je schopen vydávat věštby. (Protiteze praví, že údajné 'věštby' jsou jen šumy, zmatené produkty komplikovaného a prostorově nesmírně rozlehlého mozku, které pro svou nesrozumitelnost mohou vypadat hlubokomyslně.)

Ásentwaj

Ásentwaj, celým jménem Bahwa ásentwaj neboli 'Odštěpek ohně', je baškrachaj. Baškrachaje jsou produkty Baškrova 'spánku', cosi jako zhmotnělé sny. Občas se samovolně uvolňují z jeho mysli (jako jiskry z ohně, ale obdařené jistou inteligencí a do značné míry nezávislé).

Baškrachaj je bytost nelidská, démonická, nezničitelná. Komunikuje telepaticky, nemá však vědomí – v tom smyslu, že není schopná nějakých komplexnějších cílů, záměrů či plánování. Jak Baškra sní, průběh jeho snů ji může ovlivňovat a jakýsi 'záměr' jí vnuknout: protože Baškra byl násilím uspán ve chvíli, kdy chtěl odletět k Tlix, baškrachaje dost často míří k teleportu vedoucímu tamtéž. Když je však baškrachaj ponechána sama sobě, chová se čistě instinktivně.

Její vlastní pud jí velí vyhledávat co nejsilnější lidské emoce: jednak jim být nablízku, jednak je vyvolávat. Přitahují ji vypjaté situace – může vyskočit z krbu v okamžiku nějaké hádky, katastrofy, vášně – nebo s oblibou lidi vyděsí nebo spálí (čistě fyzické pocity jí ale nestačí, chce spíš odhodlání nebo strach).

Její 'tělo' je tvořené pouze ohněm, plazmou – je to jakýsi 'výsek plamenů'. K 'životu' kromě emocí potřebuje oheň (klasický, rozdělaný ze dřeva, ale možná by se spokojila i s plynovým hořákem, ovšem nikoliv s elektrickým přímotopem). Přebývá v plamenech a čerpá z nich energii. Chlad a voda jí naopak škodí. Nějakou dobu však vydrží bez ohně, může se volně pohybovat. Dovede libovolně měnit tělesné tvary i rozměry, může přebývat i v jediném žhavém uhlíku a vzápětí zase 'vyrůst', když někdo přiloží. I když je oheň úplně uhašen, zůstane někde v podobě bílé vločky popela či stínového obrysu a zase se zjeví, sotva někdo třeba jen škrtne sirkou. Nedá se zničit ani zabít, jen někde uvěznit.

Její nesmrtelnost je ovšem spojena s Baškrou – pokud Baškra procitne a rozhodne se své baškrachaj svolat, vrátí se všechny k němu, mohou-li, a znovu s ním splynou.

Wanlaj

Wanlaj znamená fomalhiwsky tanečnice a protože tanec je také hlavní dovedností příslušnic cechu wanlaj, nezasvěcení v tom ani nehledají nic víc. Slavnosti, které wanlaj pořádaly ve svém sídle na Iinu, byly proslulé tím, že při nich docházelo k mohutným sexuálním orgiím, takže všechny zmínky o wanlaj měly pikantní příchuť. Wanlaj samy tuhle představu mohutně podporovaly a živily, protože dobře maskovala skutečné poslání cechu.

Gida Lawiah se po příchodu do Beligenu netají tím, že byla wanlaj, protože dobře tuší, že veškeré Loeovy pokusy dovědět se něco bližšího o tomto 'povolání' skončí právě u ustálené představy 'chrámových kněžek' a 'sexuálních obřadů', což přesně vyhovuje roli, jakou chce ve Frontecku hrát. I jí poslouží falešný obraz cechu, který wanlaj po staletí budovaly.

Ve skutečnosti jsou wanlaj především strážkyně tradice spojené s Baškrou. Zasvěcení věděli, že Baškra 'spí' v blízkosti wanlajského kláštera na ostrově Iin a tanec wanlaj ve skutečnosti slouží ke komunikaci s ním a získávání věšteb.

Attery a ipaka

Wanlaj k přípravě zákazníka používají drogu uvolňující zábrany (zvanou ipaka).

K tanci samému využívají attery, předměty připomínající na pohled dva půlměsíce z mléčně bílého skla (přesně ten tvar jako veliký rohlík, ovšem špičky má trochu užší, i když nikoliv ostré, okované stříbrem). Attery jsou dlouhé jako předloktí majitelky, a ta je taky při tanci drží každý v jedné ruce (uprostřed, za nejtlustší část). Samozřejmě to není žádné sklo, ale menelhave~rinó, a po aktivaci z nich směrem dolů vytryskne proud světla (něco mezi mečem Jediů a lyžařskou hůlkou). Proud ochlazuje místa na žhavém Baškrově oku, takže wanlaj má v následující vteřině kam položit nohu, než se to místo zase ohřeje. Celé to slouží jako kurzor na monitoru – wanlaj tancem vkládá do Baškry otázky nebo ho řídí.

Attery má každá wanlaj své vlastní, získá je až po různých složitých rituálech a jsou pro ni nesmírně důležité, jakýsi odznak příslušnosti k cechu a kultovní předmět.

Iin

Iin je umělý ostrov v deltě řeky Landré, v blízkosti mořského přístavu Sináné, který byl odnepaměti sídlem cechu wanlaj. Podle legendy ho vytvořila Drege, zakladatelka a první představená cechu.

Ve skutečnosti však Drege zdaleka nebyla první; wanlaj samozřejmě existovaly už na Florje~gera~suj~flaude~jíaj a účastnily se cesty na Fomalhiwu. Drege Iin skutečně vlastnoručně postavila, ovšem ne jako klášter, nýbrž jako třetí Věž při rozhodování o tom, jestli Baškra opustí Hiwaiw. Později se věž zřítila a zůstal jen komplex podzemních jeskyní a chodeb – některých tajných.

Poté, co Baškra procitl, poslední představená – Haitwu – nařídila svým wanlaj Iin vyklidit, otevřít a opustit. Odešly na Jižní kontinent v přesvědčení, že nyní jich bude zapotřebí k řízení Baškry. Než k tomu však došlo, zahynuly při Noci Igeru.

Nepřístupné prostory uvnitř Iinu jsou natolik strategicky výhodné, že je později využili Igeřané jako vojenskou základnu (přejmenovali ji na Beligen).

Wanlaj vyklidily věci a veškeré rituální předměty (včetně zásob ipaky), ovšem nesnažily se o žádné důkladné zametání stop, protože jim to nepřipadalo nutné; nepředpokládaly, že jejich klášter obsadí nepřátelé. Proto v Iinu zůstal tu a tam nábytek, knihy, a – především – Malý Baškra: kopie skutečné nestvůry, kterou využívaly k tréninku a slavnostem.