Temný pravěk

(kterému šílenci někdy říkají 'idylické dětství')

27. 5. 1971

VK se narodila v podolské porodnici kousek od Vyšehradské skály (tedy jako v Praze); načež byla popadnuta a odnesena do nádherného činžovního domu na Vinohradech, staršího než její babička, a nadále přechovávána v bytě, kde předtím čistě náhodou bydlíval Adolf Wenig. (O dva domy dál dodnes bydlí Honza Kantůrek, překladatel Zeměplochy, a o dva bloky dál 'u kostela se skleničkou' tehdy přebývala její budoucí tchyně s budoucím manželem, tou dobou dvouletým; inu, Vinohrady). Občas ji naložili do kočárku a vozili sem tam ulicí Bratří Čapků, čímž jí pravděpodobně způsobili doživotní scifistickou úchylku.

1977

začala chodit do základky ve fantasy ulici, která se jmenuje po starém slovanském bohu, a navíc pěkně hromovládném.

1979

naučila se tolik písmenek, že mohla napsat svoji první knihu o Reném, zlém otrokáři, kterému se otrokyně zvláštním způsobem množí ve sklepě.

1984

Tužkou do starých diářů napsala pětidílné sci-fi pokračování Tří mušketýrů (dneska by se řeklo Fanfic), ve kterém je Athosův syn Raul zázračně zachráněn mimozemskou vévodkyní de la Treen; jaké zvučnější slovo než 'latrína' by mohlo vyřešit problém s nedostatkem francouzsky znějících jmen?

1985

Unikla z hromovládné základky a začala studovat ekonomku (dneska by se řeklo Obchodní akademii) zahraničního obchodu v bláhové naději, že tím získá světáckost, praktické uvažování a vůbec rozum. To se nepovedlo, ale získala psací stroj. Ještě před začátkem školy se ho zmocnila a pětidílný román rozpracovala do podoby mnohem tlustšího pětidílného románu. (O třech mušketýrech už není ani zmínky, Raul dostal docela novou identitu – jasný důkaz, že romány se rozmnožují pučením.) Po dvou měsících intenzivního prázdninového datlování dvěma prsty v prváku málem propadla z psaní na stroji kvůli atypickému typing stylu, ale nakonec se to naučila všemi deseti, takže toho najednou mohla napsat pětkrát tolik!

1986–89

Celé dlouhé vyučovací hodiny píše sešitky s názvem 'Výplody vyšinuté mysli', které pak kolují po třídě. Nutí všechny své kamarádky, aby s ní psaly sci-fi romány. Magdu 'Hadrničku' Vodrážkovou to baví; a výsledkem je román o planetě Dardee, která je předobrazem Fomalhiwy a dodnes v argenitovém světě přetrvává. Dita Čálková se taky nechává přemluvit, duší je dobrodružka – čímž vzniká román o hrdinném kapitánu Pernovi, který objevuje galaxii Sitrix (tedy, Pern se původně jmenoval 'Pernulda', ale to on děsně nerad slyší). Magda začíná další kousek – román tklivý o jistém Siiaaan-nat-tovi, hrdinném vůdci hnutí odporu a předobrazu všech obrazů. (V jeho jménu jsou jenom pomlčky, protože na psacím stroji se nevyskytují tildy.) Jenže Magda je pro změnu duší výtvarnice, ne grafomanka, a tak z pudu sebezáchovy předhazuje VK jinačí kost k zahryznutí: informaci, že existuje CKČ. Do uzávěrky soutěže je času tak málo, že nezbývá než oprášit a přepsat jednu starší povídku.